Odjížděli jsme v pátek 7.8.2009, sraz byl ve 13:00 hod. u Skautského střediska KRUH ve Frýdku.

Po zkontrolování, jestli je všechno co má být v kufru a jestli všichni co mají jet jedou, jsme se rozloučili s rodiči a vyrazili na vlak. Vlakem jsme jeli do Těšína, kde se k nám připojila Ruda a doprovodila nás ke středisku ZHP. Už jich tam bylo jako much. Naší českou partu tam hezky česky přivítala Danusia a dokonce se zeptala i na to jak se máme a tím skončila část, které jsme rozuměli :D, pak už to bylo jenom polsky, rukama, nogama a anglicky:D. Rozdělili nás do podtáborů, a pak nám dovolili se přehodit tak, abychom byli spolu. My z Místku v jednom, v druhém naše milované sestry z Frýdku a v třetím byly kolegyně z Šenova ty sice byly rozděleny na půl, ale pak se to spravilo a byli všichni spokojeni. Po rozdělení se seznamovalo s pravidly bezpečnosti a s tím jak se máme chovat v autokarech, kde máme jít a s kým. No moc jsme tomu nerozuměli, tak jsme se drželi Oly, která byla naše vedoucí podtábora. Jeli jsme autokary do Bialske-Biale na vlak.

Tábořiště bylo velké a vypadalo spíše jako kemp – velké stany, kuchyň, umývárka, sprchy… a podtábory, no celkem změna od našich skromných českých táborů :D. Stany byly po 5-6-ti lidech, v každém byla police, lavička a kanadsky (postele), které musely být pečlivě ustlány v pěti vrstvách.

Program jsme měli mnohem volnější, něž na našich táborech, na všechno bylo hodně času. Už nevím v kolik byl budíček. Volali na nás pobudka, ale vstávalo se, až když Kuba (nebo někdo jiný z kadry) zapískal rozcvičku. Po ranní hygieně, přípravě na apel (nástup), byl apel, který jsme měli jenom 1x denně, protože se nesundávala se vlajka. Zapomenuté věci se získávaly zpět veřejným ,,ztrapňováním‘:D a to pitongami (běželi vyskočili a zařvali PITONGA), pinguinkami (šli jak tučňáci a lovily muchy:D – mucha napravo, nalevo, atd..) a beránky (vyskakovali a bečeli) počet byl určen předem :). Potom bylo bodování, které mají méně přísnější než to naše. Určená skupinka obešla celý tábor, vlezla – zkontrolovala kanadyjky – vylezla, nekontrolovali ani kufry. Po snídani jsme chodily většinou k vodě, do obchodů nebo jsme zpívali. Dělali jsme i první pomoc, šli na dva výlety, o víkendu šli ti co chtěli do kostela. Po obědě jsme měli většinou nějakou společnou etapovku a po večeři byl večerní program, ten jsme měli buď v podtáboře nebo byl společný – diskotéky, festival, oheň. Hlídky byly 24 hodin denně -co 2 hodiny. Ve dne dvojice, která seděla u bramy a v noci čtveřice, kdy jedna dvojice hlídala u bramy a druhá obcházela tábořiště.

Cesta zpátky byla podobná, při loučení tekly i slzy. Celý tábor byl moc fajn (víc než fajn), nejen že jsme se naučili spoustu polských slovíček, polských písniček a poznali mnoho fajn lidí, ale také jsme si ho pořádně užili.