Byly jsme ubytované v pěkné škole hned vedle centra celého závodu – Lužické plovárny, kde bylo podium, čajovna, kavárna, skautský obchod nebo knihovna. Tady proběhlo slavnostní zahájení, dozvěděli jsme se o smutné slečně Lise de Mona, která velmi toužila být krásná a jejíž příběh nás provázel po celou dobu soutěžení. I každý další večer na plovárně probíhal doprovodný program

V pátek se konala nejdůležitější část – samotný závod, kdy jsme musely projít přes 10 stanovišť rozmístěných v údolí Lužnice. Všechno bylo ztíženo půldenním vytrvalým deštěm a jednou dobou padaly i kroupy, ale nakonec jsme to nějak zvládly.

V sobotu na to navázala další část nazvaná Brány. Ty byly 4 a každá jinak zaměřená – brána výzvy, umění, zručnost a moudrosti. Zde jsme se musely rozhodnout, kdo se pro danou bránu nejvíce hodí, protože úkoly v ní mohl plnit jen jeden člen z družiny. Úkoly byly opravdu různé – vytváření sochařského díla, výměna duše od kola, znalost cizích jazyků, běh na lyžích (jejich letní verzi), překonání lanové sítě i hra na hudební nástroj…

Odpoledne se ve starých uličkách Tábora hrála velká hra – Hon na Širokka. Opravdu zde ožili Vontové, Druhostraníci, Losna i Rychlé Šípy a Dlouhé Bidlo. Kdo chytil Širokka, což bylo cílem, sám se jím stal, a pocit, že se vás snaží dohnat a chytit 100 lidí je opravdu zvláštní… Nakonec jsme se podívali ještě do podzemních chodeb pod náměstím a cesta v nich po svíčkách celé odpoledne krásně ukončila.

V neděli zbývalo vyhlásit výsledky – a zjistit, že Bovogorky ze Šenova jsou 10. nejlepší družina z celé České republiky není vůbec špatný pocit. Tak ještě jednou moc gratulujeme

Podle nejčerstvějších zážitků Bovogorek sepsala ihned po akci Kuli

P.S. Více fotek najdete na http://svojsik.junak-tabor.com/ustredi/zavod/ nebo případně http://skarbol.rajce.net