HC víkend aneb Roveři jsou stále tady
09. Říjen 2007 - Přidal RostislavBus… Soláň rozcestí… Tak už jsme všichni. Pokračujeme směr chata Dynčák v hojném počtu – musíme se několikrát přepočítat, ale nakonec nám vychází konečné číslo. Pět! Já (Myška), Monkey, Maki, Chrosťa a Čipera … „Konečná!“ Volá na nás Pan řidič. Velké Karlovice, Leskové, Pod Javorem. Nakonec se došmátráme po tmě do chaty, a jakmile vyrobíme trochu světla (nešetříme svíčkami a petrolejkami), chrlíme ze sebe jednu chválu za druhou. Chatička je naprosto rozkošná. Má vše co potřebujem k přežití – tedy především veliká kamna… a ještě k tomu ta romantika! Průzkum… zabydlování… konečně teploučko… párky (někdo zrní – že čipero?), kytara…
Zíííív…
To už je ráno vážení?
Jojo a někdo chybí!
To Maki, asi hledá hřiby…
Tak vyvineme trochu snažení,
vylézáme z pelechu,
počasí nás neprudí,
ať si dělá neplechu,
nás žene hlad
-máme z něho bludy,
a taky další, existenční pudy.
To už je ráno vážení?
Jojo a někdo chybí!
To Maki, asi hledá hřiby…
Tak vyvineme trochu snažení,
vylézáme z pelechu,
počasí nás neprudí,
ať si dělá neplechu,
nás žene hlad
-máme z něho bludy,
a taky další, existenční pudy.
A tak začala naše sobota. Její první polovina se nesla v duchu našeho brainstormingu k roverskému kmeni… Z kterého si vyvozujeme pro sebe přece jenom něco důležitého. Dvě slova. Vize a Parta………… Můžeme vymyslet cokoliv, ale pořád to bude dost plytké, pokud nezačnem právě tímto.
Druhou polovinu dne jsme strávili procházkou s cílem Bařinka. Napadlo nás, že by se tam snad mohla ještě nacházet naše ztracená kronika… Chyba lávky. Každopádně výšlap na Bařinku stál za to- nejenže jsme si krásně zabahnili botky, ale taky jsme byli pěkně uvítáni oldskauty, kteří právě Bařinku obydlovali. Nazpátek jsme riskli jinou cestu, na bahno skoupější…. Po několika hodinách chůze, kdy na mě poprvé strašně hezky dýchl podzim (snad i na ostatní), a kterou sme propovídali a prosmáli, jsme dorazili pod kopec Bařinky:-D. Tak jsme si řekli, že si zasloužíme odměnu. Menu za 60kč bylo velmi lákavé, ovšem už ne tak chutné. Naštěstí kofola to spravila. Zbytek cesty se nesl v duchu hádanek a zamyšlení…
Druhou polovinu dne jsme strávili procházkou s cílem Bařinka. Napadlo nás, že by se tam snad mohla ještě nacházet naše ztracená kronika… Chyba lávky. Každopádně výšlap na Bařinku stál za to- nejenže jsme si krásně zabahnili botky, ale taky jsme byli pěkně uvítáni oldskauty, kteří právě Bařinku obydlovali. Nazpátek jsme riskli jinou cestu, na bahno skoupější…. Po několika hodinách chůze, kdy na mě poprvé strašně hezky dýchl podzim (snad i na ostatní), a kterou sme propovídali a prosmáli, jsme dorazili pod kopec Bařinky:-D. Tak jsme si řekli, že si zasloužíme odměnu. Menu za 60kč bylo velmi lákavé, ovšem už ne tak chutné. Naštěstí kofola to spravila. Zbytek cesty se nesl v duchu hádanek a zamyšlení…
Na chatě jsme ještě rozvíjeli náš další plán, pro který jsme se všichni nadchli:) A termín byl na světě…
Ráno už jsme pouklízeli, naposled si užili Dynčáku, nakrmili potkana a trochu sebe, a honem na bus……….
Jaké si to uděláš, takové to máš, a my jsme si to takové udělali a nebylo to vůbec k zahození;-) !
